Závod o to, kdo získá první vzorky hornin z Marsu, už běží na plné obrátky. Svět se tak trochu vrací do časů, kdy Spojené státy a tehdejší Sovětský svaz soupeřily, kdo vyšle do kosmu první družici, prvního člověka a kdo jako první přistane na Měsíci. Rivalita je stejná, aktéři odlišní. Dnes stojí na jedné straně americká NASA ruku v ruce s evropskou ESA a proti sobě mají Čínu.
Vzorky z americko-evropské mise měly dorazit na Zemi v roce 2031. NASA ale v březnu uvedla, že svou část mise Mars Sample Return odloží. Podle revidovaného plánu by celá akce začala startem Earth Return Orbiter z produkce ESA v roce 2027 a vzorky by se měly vrátit na Zemi v roce 2033.
Čína si naopak se svými plány pospíšila. První přistání na Marsu plánuje na září 2029. Sonda odebere vzorky a kosmická loď s nimi opustí oběžnou dráhu kolem Marsu koncem října 2030. Na Zemi se vrátí v červenci 2031.
Průšvih Apolla 11
Vzorky hornin, půdy a atmosféry Marsu by mohly přistát na Zemi během příštího desetiletí. Vědci v nich budou hledat stopy po mimozemském životě. Americko-evropská mise už vzorky sbírá. Vozidlo Perseverance je získává v deltě bývalé řeky v oblasti kráteru Jezero.
Zatím ale nepanuje shoda na tom, co se se vzorky hornin z Marsu stane, až se dostanou na Zemi. Nelze vyloučit, že s nimi doputuje na naši planetu i martský život. Nehrozí, že unikne a kontaminuje pozemskou biosféru?
Ti, kdo nad touhle možností odmítají mávnout rukou, připomínají návrat posádky Apolla 11 z prvního přistání na Měsíci. Tenkrát byla přijata velmi přísná opatření pro případ, že by na Měsíci existoval život. Trojice astronautů šla do přísné karantény. Vše se důkladně dekontaminovalo. Přesto se stalo, že se fotograf NASA Terry Slezak dotkl kazety s filmem, kterou Neil Armstrog při návratu do přistávacího modulu upustil do měsíčního prachu.
"Když jsem kazetu vytáhl z ochranného obalu, byla celá pokrytá černým materiálem s malými světlými částicemi, které se ukázaly jako malé kousky skla z měsíčního povrchu,“ vzpomínal později Slezak, kterého jeho kolegové vyfotili s rukou začerněnou měsíčním prachem.
Nic podobného by se nemělo po návratu vzorků z Marsu stát. Ale náhoda je slepá a Murphyho zákon, že když se něco může pokazit, tak se to také pokazí, nelze brát na lehkou váhu. I proto, že mnohem větší riziko bude spojeno s prvním lidským výsadkem na Rudou planetu. Analýzy vzorků by měly ukázat, jak velkému riziku budou první návštěvníci Marsu čelit.
Spor o bezpečnost
NASA plánuje, že vzorky přistanou na Zemi v kuželovitém pouzdru Earth Entry Systém. Pouzdro bude vypuštěno vysoko nad zemskou atmosférou z lodi, která se vrátí z Marsu, a dopadne na povrch vyschlého jezera v Texasu. Žuchne na zem rychlostí 150 km/hod. poté, co jeho pád zbrzdí padáky.
Až vědci pouzdro na texaské pláni najdou, uzavřou ho hermeticky do speciálního kontejneru. Následně ho převezou do laboratoře vybavené stejně, jako kdyby se tam měl provádět výzkum nejzhoubnějších mikrobů planety. NASA proto považuje přistání vzorků hornin z Marsu na Zemi za operaci s „extrémně nízkým rizikem“.
Zdaleka ne všichni s tímto závěrem souhlasí. Řada kritiků požaduje, aby první analýzy martských vzorků proběhly na oběžné dráze kolem Země. Šéfům NASA se zatočí hlava pokaždé, když si jen představí, kolik by vybudování adekvátně zabezpečené laboratoře v kosmu stálo. Zastáncem tohoto náhledu je například astrobiolog Barry DiGregorio, který založil International Committee Against Mars Sample Return.
„Riziko, že vzorek může poškodit biosféru Země by mělo být jednoznačně vyloučeno dřív, než se ten vzorek na Zemi vůbec dostane. To by se dalo nejlépe zajistit na speciální vesmírné stanici nebo v laboratoři vybudované na povrchu Měsíce,“ říká DiGregorio.
Někteří vědci považují tyto diskuse za bouři ve sklenici vody. Například přední americký astrobiolog Steven Benner považuje i stávající bezpečnostní opatření za přehnaná a upozorňuje, že každoročně dopadá na zemský povrch asi půl tuny meteoritů, které se dostaly do volného meziplanetárního prostoru poté, co se Mars sám srazil s nějakým kosmickým tělesem.
„Za tři a půl miliardy roků existence pozemského života dopadla na Zemi spousta hornin pocházejících z Marsu. Pokud by měl martský život narušit zemskou biosféru, tak už by k tomu dávno došlo. Když NASA dopraví na Zemi dalších pár kilo, nic se nezmění,“ říká Benner.
Podle něj by se NASA neměla zdržovat diskusemi o rizicích spojených s dovozem vzorků z Marsu a měla by se spolehnout na názor expertů, kteří téhle problematice rozumí. „Jinak to dopadne tak, že NASA nikdy žádnou misi na odhalení mimozemského života nepodnikne,“ dodává Benner.
Laboratoř na Měsíci?
Zpráva vypracovaná National Academies of Sciences, Engineering, and Medicines v dubnu letošního roku důrazně doporučuje NASA, aby měla laboratoř pro zpracování vzorků hornin z Marsu připravenou již na rok 2031.
Vědci zdůrazňují, že nemusí být komplexně vybavená pro výzkum vzorků. Stačí, když bude naprosto bezpečná a umožní zjistit, jestli se ve vzorcích nachází něco živého. Jakmile bude riziko kontaminace vyloučeno, můžou vzorky putovat do světa k těm nejlepším expertům, aby je prozkoumali těmi nejlepšími přístroji, jakými jen lidstvo vládne.
„Nikdo nepožaduje, aby se stavěl vědecký Tadž Mahal,“ říká Philip Christensen z Arizona State University.
Zdaleka ne všichni sdílejí tento optimismus. Skepticky vystupuje například astrobiolog John Rummel, který měl dříve v NASA na starosti právě problematiku „planetární ochrany“. Podle Rummela o Marsu nevíme dost, a proto nejsme s to přesně odhadnout rizika kontaminace Země martskými formami života.
„Ostatně to je důvod, proč potřebujeme vzorky z Marsu,“ říká Rummel. „Neustále se přesvědčujeme, že pozemské mikroorganismy umí netušené věci, které jsou velmi zajímavé s ohledem na možnosti života na Marsu. Tak proč si myslíme, že opatrnost je zbytečná? Odpověď na tuto otázku zní: Ale my musíme být opatrní. Lidé by měli mít zdravý respekt z neznáma.“
Co udělá Čína?
Vědci si uvědomují, že vedle objektivně existujících rizik kontaminace Země martskou formou života je ve hře i neméně důležitá důvěra veřejnosti. Proto řada vědců vítá širokou veřejnou diskusi o bezpečnosti programu na získání vzorků hornin z Marsu.
Je zřejmé, že uklidnění některých obav laické veřejnosti budování laboratoře prodraží, protože ochrana proti kontaminaci bude důkladnější. Ve srovnání s celkovou cenou projektu jsou ale tyto vícenáklady zanedbatelné.
Astrobioložka Cassie Conleyová, která nahradila ve funkci Johna Rummela, říká: „Daňoví poplatníci zaplatí za misi pro dovoz vzorků hornin z Marsu nejméně deset miliard dolarů. Nestálo by za to utratit jedno procento z této částky na vybudování laboratoří a jejich vybavení tak, aby se vyloučilo, že výzkum vzorků přinese velké škody jediné planetě, kterou máme k životu?“
Podobné diskuse se nakonec mohou ukázat jako bezpředmětné. Do závodu o první vzorky z Marsu razantně vstoupila Čína a odborníci nepouštějí ze zřetele ani snahy Elona Muska a jeho plány na lety lidí na Mars.
Obavy panují v souvislosti s čínským přístupem. Čína pojala misi na Mars jako národní program. Vědci mají obavy, že se nebude chtít otevřeně dělit ani o výsledky, ani o zkušenosti s bezpečnostními riziky kontaminace pozemské biosféry martským životem.
Pokračování článku patří k prémiovému obsahu pro předplatitele
Chci Premium a Živě.cz bez reklam
Od 41 Kč měsíčně