28.4.2024 | Svátek má Vlastislav


TEXTÍK: Jak jsem bojoval s ohněm

12.8.2022

Založili jsme spolek dobrovolných hasičů. Každý přinesl, co mohl doma postrádat. Prdel Zakopaná je bohatá vesnice, a tak se sešla spousta užitečných věcí. Hostinský Oskar, jeden ze zakládajících členů, nám dovolil vyklidit přístěnek u restaurace Pod Kaštany, kam schováváme zbytky po mejdanech. Jen za nalezené lahve od piva bylo na obnošené stejnokroje pro celé družstvo. Kanady si musel každý sehnat sám. Mám shánčlivého tatíka, a tudíž výhodu. Jedny přechovával od návratu z vojenského cvičení na Doupově před sametovou revolucí.

Všechny nás trumfl strýc Bonifác obstarožní dodávkou. Vyrobena byla na začátku Husákova prezidentování, kdy bylo možné ještě úplně všechno. Třeba naložit v Mostě kostel a popovézt ho o kilometr dál.

Dodávka byla unikátní behemot, Škoda 1203, nazývaná familiárně míchačka. Pýcha socialistické automobilky. Do první bouračky jezdila jako sanitka. Poté ji zdědili poněkud alternativnější pracovníci pošt a telekomunikací a rozváželi s ní po samotách a lesních cestách dopisy, balíky a Rudé Právo. Za celou tu dlouhou dobu ji pouze několikrát převrátili a jen jednou utopili v rybníku. Dalších patnáct let po sametové revoluci, ji používala cikánská kopáčská parta jako sklad nářadí, příležitostnou ložnici, kořalnu a nevěstinec. A poslední léta trávila ve vlastnictví strýce Bonifáce, na špalkách, na zadním dvorku jeho stavení. Ve voze bydlely spokojeně slepice v harmonii s ostatními domácími zvířaty.

Ze strany slepic ani jednou nezazněly stížnosti na prasklý volant, roztrhané čalounění či rozbité zpětné zrcátko. Nebo možná ano, ale na slepice neplatí Ženevská úmluva o zacházení se zajatci. Vzhledem k naturelu strýce předpokládám, že každá případná stížnost byla řešena výživnou polévkou.

Po několika návštěvách autovrakoviště jsme vůz zprovoznili a po vytunění červenou barvou slouží jako pýcha našeho hasičského sboru. Nechci popírat, že trpí určitými nedostatky, například nezbyly peníze na autobaterii, a tak je nutno startovat rozjezdem ze svahu, což se ne vždy podaří. Ani siréna není klasická, ale zachovalá ruční letecká ze světové války, vkusně přimontovaná na karoserii, udělá svoji službu.

V zaměstnání mám náročnou, ale sedavou práci. Jednou, právě jsem se rozhodoval, do čeho se mám pustit dřív, váhal jsem mezi Solitairem a Facebookem, zazvonil telefon.

„U aparátu Vendelín, dobrý den“

„Koordinační středisko hasičské záchranné služby, mluvím se zástupcem dobrovolných hasičů z Prdele Zakopané?“ ozvalo se ze sluchátka.

„Ano“, napřimuji se a uchopím pevněji myš.

„Potřebujeme pomoc, hoří les nedaleko vás, můžete nám přijet pomoci?“ zní dotaz a já odhazuji při odpovědi myš do koše, pomyslně sundávám sako, kravatu a košili, natahuji kostým Supermana a vyrážím do akce.

Z kanceláře pro urychlení odcházím oknem. Plavně nasedám do vozu a z podniku vyrážím zachraňovat životy. Po cestě na základnu obvolávám ostatní členy a vyhlašuji poplach. Sraz co nejdříve u hasičárny v Prdeli Zakopané. Jedu maximální rychlostí, předměty, co míjím, se začínají rozostřovat. To je způsobeno buď rychlostí či chybějícími tlumiči pérování.

V obci se vznáší mlha na návsi a vyje siréna. To může znamenat jediné – už jsme dokázali nastartovat! Starší obyvatelé vyhodnotili situaci jinak, siréna a dým jim připomenuly válku a letecké nálety, při kterých se ukrývali ve sklepě a do jednoho obnovili tradici a nyní vše pozorují ze sklepních okének. Dojíždím před dům, vyskakuji z velorexu, beru připravenou hromádku stejnokroje a natahuji ji na kostým supermana.

Hasičské auto neustále objíždí rybník na návsi. Pochopitelně, neboť přestala fungovat spojka a nelze zastavit. Výfuk dodává další a další hustý dým. Členové družstva naskakují letmo za jízdy tak, jak se stíhají vracet na základnu. Hluk přilákal zvědavé krávy z kolchozu, které se tlačí na silnici. Snažím se stádo rozehnat, ale siréna je taková atrakce, že mě vůbec nevnímají. Nakonec jejich zátaras prorážíme, ale ztrácíme cenné minuty.

Přijíždíme na shromaždiště hasičů u hořícího lesa a jsme rozesláni k jednotlivým partám pomáhat s hašením. Jako zdroj vody je používám blízký chovný rybník. Hoří několik hektarů. Spolu s profesionálními hasiči taháme těžké hadice, nehledě na námahu a nebezpečí. V hašení pomáhají i vrtulníky, nalétávají nad rybník, nabírají vodu do vaků a ty stovky a tisíce litrů vypouštějí nad ohněm a nad hasiči.

Připadáme si skoro jako o Velikonocích, to nás také každou chvíli děvčata polejí vodou. Strýce Bonifáce zasáhla nejen voda z vrtulníku, ale i kapr, který se do vaku záhadně dostal a s bolavými zády musel vyhledat lékařskou pomoc.

Boj se živlem po dvou dnech skončil a my se vrátili ke svým všedním životům. Všichni, až na strýce. Ten byl propuštěn až po týdenní hospitalizaci na psychiatrickém oddělení, neboť na lékařské pohotovosti uvedl, že na něj spadla z oblohy ryba.