Česku se v ní rodí nová velká naděje pro souboje pod pěti kruhy v Paříži 2024. Vždyť po pouhých třech letech, kdy se svému sportu věnuje, porazila v Mnichově také zlatou a bronzovou medailistku z her v Tokiu.
Na multisportovním mistrovství Evropy přitom pouť Ivety Miculyčové málem skončila už v prvním kole kvalifikace.
Ve freestyle BMX předvádějí závodnice v překážkovém parku o rozměrech 30x30 metrů minutové jízdy s triky, jejichž choreografii si vytvářejí samy. Hned ve svém úvodním vystoupení v Olympijském parku si však po nepříjemném pádu vyrazila dech.
„Dlouho jsem se pak nemohla nadechnout, ale snažila jsem se zachovat klid a počkat, až přijdou zdravotníci. Ti mě potom odnesli k nim do stanu, kde mě ošetřili,“ vypráví.
Načež otřesené dívce doporučili: „Odstupte ze soutěže.“
Jenže takové radě se odmítla podvolit.
Oznámila, že je odhodlána pokračovat na vlastní nebezpečí.
„Byla jsem hodně rozbolavělá, musela jsem si tedy vzít prášek proti bolesti. Nejvíc mě bolelo stehno, protože jsem dostala pořádnou ránu od řidítek. Dali mi na to led, sval mi stáhli a jela jsem.“
Druhou jízdou se jí povedlo kvalifikovat do dvanáctičlenného finále. Ani poté však bolest neustupovala.
„Druhý den to bylo ještě horší. Začala jsem trénovat, blbě jsem vylítla, dodupla jsem na bolavou nohu a zaťala tím ten zraněný sval. Takže jsem pak už nemohla ani šlapat. Znovu mi to museli rozmasírovat a ledovat.“
Finále potom jela s pocitem „nemám co ztratit“. Předvedla v něm vše, co chtěla, včetně náročného backflipu a triku 360 bar spin. Potom už jen čekala. A sledovala, jak jedna soupeřka za druhou, včetně těch nejslavnějších, své triky kazí.
„Koukala jsem na body ostatních holek a říkala si: Tohle se neděje, to se mi jenom zdá.“
Nezdálo. Vybojovala zlatou medaili.
„Měla jsem neskutečnou radost. Můj zatím největší závod a hned zlato!“
Mistryně Evropy Iveta Miculyčová (uprostřed) na stupních vítězů se stříbrnou Němkou Kim Leou Müllerovou (vlevo) a bronzovou Francouzkou Laury Perezovou.
Ve fotbalu byla reprezentantkou
O zranění není ve freestyle BMX nouze, přestože Miculyčová kromě přilby nosí chrániče na kolena, holeně, kotníky, páteř i hrudník. Brzdy při závodě takřka nepoužívá. „Ty mám na kole proto, že když dojíždím u nás doma v Kostelci z kopce domů, trochu si tam přibrzdím, abych nenabourala.“
A ta zranění?
„Nejčastější je vyražený dech. Třikrát už jsem měla výron, jednou silný, který jsem léčila skoro rok, nosila jsem sádru a obíhala doktory a rehabilitace. Také už mám po operaci kolene, naštípla jsem si totiž meniskus a museli mi ho kus odebrat.“
Přesto nelituje, že kvůli BMX opustila fotbal, v němž byla dokonce českou reprezentantkou v týmu do 15 let.
„Celá naše rodina je fotbalová, hrají ho i mí bratranci a sestřenice,“ podotýká.
Ona více než k týmovým sportům tíhla k takovým, kde se může výrazněji projevit její individualita. „Ve fotbale jsem hrála v útoku. Vždycky jsem vzala balon a utíkala dopředu. Na kole jsem pokaždé jen sama za sebe. Rodině se nelíbilo, že chci od fotbalu odejít - i proto, že ze začátku jsem měla na kole strašné úrazy. Až po mém prvním úspěchu to doma šlo.“
Na kole dřív jen dováděla v lese. Když však před třemi lety v jejím Kostelci nad Orlicí otevírali skate park, uviděla triky, které tam na kole prováděl freestylista Tomáš Beran.
A byla polapena.
„Makám na sobě každý den. Často se snažím jít i přes bolest,“ tvrdí nyní. Odměnou jsou euforické stavy po vydařených tricích. „Salto na kole nezvládne každý.“
V Mnichově byla z aktérek mistrovství Evropy druhá nejmladší. Bouřlivá atmosféra „malé evropské olympiády“ byla zkušeností k nezaplacení.
„Iveta má svou hlavu, ale umí si vyslechnout i jiný názor,“ říká kouč Erik Figar. „Trochu ji usměrňujeme. Potřebuje se naučit pracovat se stresem. Naše závody bývaly menší, teď je to najednou velký tlak, když tady přijde 40 tisíc diváků.“
Dvanáct místenek do Paříže
Kolo na freestyle si sama skládá z komponentů, vyjde ji zhruba na 40 tisíc korun.
„Chtěla bych se naučit hodně dalších triků,“ ujišťuje. „K tomu musím využít speciální prostory jako jsou molitanové jámy, jaké v Kostelci nejsou. Zrovna teď myslím na trik flair, což je salto v rampě s otočkou o 180 stupňů.“
Olympijské soutěže freestylistů v Tokiu 2021 bedlivě sledovala v televizi. Na hrách v Paříži 2024 už chce být při tom - a nejen do počtu. „To je teď můj největší cíl.“
Ze světového žebříčku její disciplíny se do Paříže kvalifikuje dvanáct zemí, každá může vyslat jednu závodnici. Triumfem v Mnichově by se Miculyčová měla posunout na 15. místo mezi jednotlivci.
„Je rozhodně velkým talentem,“ ujišťuje kouč. „Ale jsme nový olympijský sport. Dřív o nic nešlo, teď se najednou v každém závodě objevují nové talentované holky. Konkurence hrozně narůstá.“
Ovšem jak se říká, s jídlem roste chuť.
„Doufám, že úspěchů bude ještě mnohem víc,“ povídá slečna Miculyčová v Mnichově den po svém zlatém závodě, se zlatou medailí na krku.
Mimochodem: v budoucnu nemíní zůstat jen u BMX.
„Láká mě motokros. Ten chci také zkusit.“
