Tanzanie historicky vyvážela uhlí pouze do nejbližších sousedních zemí. Nakládat ho a transportovat šest set kilometrů do nejbližšího přístavu v Indickém oceánu a odtud ho vozit dál totiž nemělo žádný ekonomický smysl. To se však nyní změnilo, Evropa pod tlakem nedostatku surovin využívá každou možnost a na ceny se už tolik neohlíží.
Zájemci o surovinu napříč Evropou se tak nyní předhánějí, kdo za uhlí z Tanzanie, Botswany nebo Madagaskaru zaplatí víc. Představy o zelené energetice berou za své s tím, jak se vlády chvatně snaží oprostit od závislosti na nespolehlivém Rusku a současně držet i cenové stropy. „Kupci z Evropy nabízejí zajímavé peníze,“ říká Rizwan Ahmed, manažer dolů Bluesky Minings pro Reuters.
„Za poslední měsíce sledujeme výrazný nárůst plaveb do Evropy,“ dodává Jan Dieleman, prezident námořní dopravní divize společnosti Cargill. Jen za léto firma přepravila devět milionů tun uhlí po celém světě, o dva miliony více než loni.
„Evropa by měla být brzy schopna získávat uhlí z Kolumbie, Jižní Afriky, i vzdálenějších lokalit,“ dodává Dieleman. Okno příležitosti nemusí trvat dlouho, nicméně pro státy s ložisky uhlí by byla škoda se šance nechytit.
Ceny šly nahoru
V polovině září se cena tuny uhlí vyšplhala na 429 dolarů (10 tisíc Kč), v meziročním srovnání je to o 176 dolarů (4 100 Kč) více. A celosvětový objem po moři přepraveného uhlí dosáhl v červenci 97,8 milionu tun, proti loňsku je to navýšení o devět procent, ukázaly statistiky firmy Braemar.
Lidé se vracejí k vytápění uhlím, ceny rostou o desítky procent |
Tanzanská vláda nyní očekává dvojnásobný export uhlí, a jak její příjmy poskočily, ministři zvažují zbudování nové dálnice, která by spojovala region Ruvuma, kde se těží, s přístavem Mtwara.
Těžba v regionu Ruvuma již poskytla od listopadu zemím jako Nizozemsko, Francie nebo Indie už 400 tisíc tun uhlí. Uhelné doly se tak těší z neočekávaných příjmů. Je ale dost možné, že průmysl zažívá poslední chvilku slávy kvůli tlaku za všech stran na omezení produkce.
Podobně také v Botswaně byl dříve export uhlí nemyslitelný. Teď země vyváží převážně k sousedům, do Namibie a Zimbabwe. „Kdysi by nás logistika zabila, díky aktuálním cenám to ale je možné,“ řekl Morne du Pessis, šéf botswanské těžební a obchodní společnosti Minergy.
Na globální scéně by se nově mohl objevit také Madagaskar. Za nynějších cen uhlí dává smysl i pro ostrov, který byl doteď známý hlavně pro pěstování vanilky. Země zvažuje, že by začala fosilní palivo poprvé v historii vyvážet a zařadit se tak mezi jeho globální producenty.
Uhlí ještě neodzvonilo
Po invazi na Ukrajinu a utažení ruských kohoutů se musí státy Evropské Unie zbavit někdejší závislosti na ruských zdrojích. Rusko dříve podle bruselského výzkumného týmu Bruegel zajišťovalo až sedmdesát procent evropské spotřeby energetického uhlí. Teď se rychle shánějí noví dodavatelé.
„Produkce uhlí a lignitu je o čtvrtinu vyšší, než loni. A to navzdory hromadnému zavíraní dolů za poslední tři roky,“ tvrdí analytici z Bank of America.
Evropská Unie neplánuje odklonit se od dlouhodobých plánů zelené energetiky. Z hlediska klimatu nechce, aby se uhlí spalovalo, nicméně plány teď bude muset na čas pozastavit. Německo například odkládá zavření některých uhelných dolů ve snaze ušetřit plyn spalovaný jinak v elektrárnách, který by teď mohl chybět pro využití v domácnostech.
Společnost Minergy tvrdí, že vysoká poptávka po uhlí bude trvat minimálně do poloviny roku 2023, ne-li déle. „Od negativních přívlastků, které se s uhlím spojovaly, se upouští a v energetické krizi způsobené válkou se najednou uhlí bere jako velmi vhodný zdroj,“ uvedla firma v prohlášení.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
