Článek
„Cítím se skvěle! První zápas, gól, navíc na ledě Třince, který leží nedaleko polských hranic, tudíž za mnou přijela téměř celá rodina. Jsem rád, že jsem dostal tu šanci a doufám, že jsem ji využil, jak jsem měl," svěřoval se rodák z Nového Targu, jenž v Česku hraje hokej už osm let. Pět v Porubě, poslední tři ve Vítkovicích, které i díky jeho příspěvku vyhrály v Třinci 5:3 a vyhouply se do čela extraligové tabulky.
Jak vás napadlo vystřelit z takového úhlu?
Zkouším tuhle střelu jak v trénincích, tak i v zápasech za juniorku často. Tak jsem si řekl, že když to funguje tam, proč by to nemohlo zafungovat i teď.
Kacetl byl u té tyčky natlačený, přesto mu to prošlo nad ramenem. Tam jste mířil?
Ano, mířil jsem přesně tak. Čekal jsem, že bude spíše myslet na přihrávku, tak jsem to tam zkusil.
Jak jste přijal, že povýšíte z juniorky do prvního týmu?
Měl jsem problémy s usnutím, emoce ve mě byly, ale byl to neskutečný pocit. Bylo to po vyhraném sobotním zápase v juniorce (3:2 po nájezdech v Hradci Králové). Hodně kluků, kteří už to zažili, mě podporovalo, řekli mi pár slov, jak se připravit a tak. Ulehčili mi tím práci, a i díky tomu jsem se cítil skvěle. Věděl jsem, proč tu jsem, a snažil jsem se chytit šanci.
Rodina z Nového Targu stihla přijet?
Je to odsud asi 170 kilometrů, takže zápas stihli. Tedy kromě mámy, která taky hraje hokej a měla zápas, a bráchy, který taky hrál své utkání. V Třinci byl táta, strejda, bratranec a sestřenice. Takže docela velká část rodiny. Určitě mě podporovali.
Byli v kotli vítkovických fanoušků?
Ne, nebyli. Dozvěděli se až dneska ráno, že hraju, protože ani já jsem nevěděl, zda půjdu do zápasu. Na ranním tréninku jsem se to dozvěděl, tak jsem jim dal hned vědět. Do kotle se nedostali, tak museli stát vedle. Ale určitě fandili, tomu věřím.
Střelecké geny máte po mamince?
Spíše ne, protože mamka hraje hokej za ženský tým Nového Targu už jedenáct roků, a ještě se ji nepodařilo dát gól (smích). Asi to bude po někom jiném, ale nevím po kom.
V sestavě jste byl místo Petera Muellera. Dostane se zpátky do sestavy?
(smích) Nevím, to je na trenérech.
Dostal jste se i na přesilovku, kolena nebo ruce se vám netřásly?
Ne, já jsem byl rád, že jsem dostal šanci i v přesilovce mezi tak skvělými hráči, protože přesilovky, útočné akce jsou to, co mě vždycky zdobilo a co mám na hokeji nejraději.
Na kolik vám pomohl povedený rozjezd vítkovické juniorky, která ještě neprohrála?
Samozřejmě dost, hlavně v sebevědomí. Celý tým jsme získali neskutečné sebevědomí a mě osobně to pomohlo hodně i dneska. Sebevědomí je u přesilovek asi ta nejdůležitější věc.
Asi nejznámější Polák v Česku Aron Chmielewski hraje v Třinci, stihli jste se spolu pobavit před nebo po zápase?
Ne, jenom s Alanem (Lyszczarczykem), který pochází ze stejného města jako já, jsme si napsali před zápasem. Popřáli jsme si hodně štěstí a tak.
