Obrat tuzemského videoherního průmyslu loni dosáhl 7,1 miliardy korun. Jak byste srovnal velikost našeho trhu třeba s Polskem? Jsme evropští trpaslíci?
Určitě ne. Když se podíváme na státy bývalého východního bloku, Polsku se povedlo udělat velký skok vpřed po úspěchu CD Projekt (tvůrci Zaklínačské ságy či nejnovějšího počinu Cyberpunk 2077 – pozn. red) a dalších, mladších studií, ale hned na druhém místě je Česká republika, která je přitom čtyřikrát menší.
Na druhou stranu, deset let nazpět bylo v absolutních číslech za námi. Nastal tam dramatičtější růst než u nás, kde jsme ovšem měli dvou- i tříciferný. Česko se může srovnávat i se západními zeměmi jako Belgií nebo Nizozemskem. Vůbec na tom nejsme špatně.
Pavel BarákPředseda Asociace českých herních vývojářů (GDACZ). Od srpna 2020 ji zastupuje v Hospodářské komoře. 17 let stojí v čele kreativní agentury Handjoy, kterou založil. Zaměřuje se mimo jiné na využití her v marketingu. |
Na rozdíl od nás jsou polská herní studia v rukou Poláků. Nemáme oproti nim problém se svébytností?
To si nemyslím. V Česku bylo v blízké minulosti několik velkých akvizic jako koupě Warhorse studios švédskou Embracer Group nebo Beat Games a Meta. Na druhou stranu platí, že většina studií je v českých rukách. Velká česká studia se pravděpodobně nerozhodla pro vstup na burzu, když viděla, jak potom dopadl CD Projekt s žalobami akcionářů kvůli špatnému technickému stavu Cyberpunku.
Studia při určité velikostí potřebují diverzifikovat rizika a mnohamilionové náklady na vývoj her. Warhorse jako součást Embraceru má to pohodlí, že pokud by Kingdom come propadlo, je to jen jeden z desítek titulů, které ztrátu nahradí.
Ukazuje to, že prostředí je zdravé, že o česká studia je zájem a konkurují celosvětově. Není to o identitě nebo bázlivosti, ale souvisí to s ekonomickými aspekty, se kterými vývojáři musí počítat.
Pomohla videohernímu průmyslu pandemie?
Komplikovaná otázka. Může se to tak zdát na první pohled, protože v nejtvrdších lockdownech na rozdíl od kultury a sportu rozhodně neutrpěl.
Vyrostl rychleji, než byly predikce na rok 2020. To se týká ale přímých prodejů a to u studií, které už mají vydané tituly. Lidé měli přebytek peněz a nemohli ven, tak začali hrát.
A zas na druhou stranu vývojáře omezil covid v práci a dočkali jsme se několika odkladů vydání.
Přesně s tímhle vykoupením se firmy těžko vyrovnávaly. V Česku žádná z velkých společností neměla žádné pevné datum vydání chystané hry. Leda Hangar 13 vydali definitivní edici Mafie. Bez ohlášení vydaní ani nevíme, jak moc se ty jednotlivé projekty zdržely.
Herní průmysl je sice digitální odvětví a mohlo by se tak zdát, že se může lehce adaptovat na práci z domova, což může platit u menších firem, ale pokud stovky lidí pracují na jednom titulu, musí spolu efektivně komunikovat. Nejefektivnější je osobní kontakt.
Navíc se ukázalo, že umělecké a technické profese vývoje si ne vždycky v chatu rozumí. Tak se firmy snažily nahnat ajťáky a umělce opět pod jednu střechu.
Zato malým a středním vývojářským týmům o pěti, deseti lidech to prospělo a začali třeba najímat na dálku lidi ze zahraničí. Ale určitě to ovlivnilo i networking, protože se nepořádaly veletrhy, kde je jednodušší získat obchodní partnery. Kvůli tomu malí vývojáři hodnotili dopad pandemie jako velmi negativní.
A projevují se nějak na studiích protiruské sankce?
Nezjišťovali jsme, takže nedokážu potvrdit, ale neslyšel jsem stížnosti nebo jen zmínky od firem, že je to nějak ovlivňuje. Nesdílí s naší asociací detaily prodejnosti a podobně.
Ruský trh není pro Česko nijak zásadní. Jedinou výjimkou jsou běloruští Wargaming, tvůrci hry World of Tanks, která je veleúspěšná právě v Rusku. Hned na začátku invaze tam ale kompletně ukončili činnost. Jejich ztráty budou velmi výrazné, ale u nás se to týká jen jedné jejich pobočky, která navíc patří k těm menším.
V roce 2016 vystoupil na zahájení Games Developer Session (konference videoherních osobností pořádané sdružením České hry, pozn. red.) tehdejší ministr pro výzkum a inovace Pavel Bělobrádek. Změnilo se něco od té doby na přístupu státu k videohernímu průmyslu?
Určitě se to změnilo, ale je to složitější. To vystoupení byl iniciační impuls pro herní průmysl v komunikaci se státem. Do té doby byla minimální. Vyústil v založení Asociace českých herních vývojářů. Na to byly navázány úvodní jednání, monitoring trhu, studie Herní průmysl 2020 a tak dále.
Dneska je herní průmysl známější oblast než před šesti lety. Daří se nám odvětví a jeho úspěchy propagovat. Politici si toho všímají, takže dnes je herní průmysl vnímaný jako důležitý a zároveň to má efekt, že je součástí strategie jak ministerstva průmyslu a obchodu, tak kultury, kam oficiálně spadáme.
Pro nás je to velký posun, ale v praxi je to maličký krůček, který pro odvětví v reálu nic neznamená. Stát nic významného pro videoherní svět nedělá.
Polsko má pro herní studia dotační program s 600 miliony eur. Pomohlo by vám něco podobného tady?
Polský fond pro vědu a výzkum vypisuje výzvu speciálně pro videoherní společnosti i tak velké, jakou je Techland (Call of Juarez, Dead Island, Dying Light) nebo CD Projekt. Odtud čerpají peníze na výzkum a vývoj.
Vývoj videoher využívá nejmodernější technologie a také jich spousta vzniká v oblasti audiovize a jejího zpracování, umělé inteligence a podobně.
Česká studia také zkoumají nové technologie, ale prostředků na to je málo a kvůli tomu jsou na globálním trhu oproti našemu sousedovi v nevýhodě. Bohemia Interactive přišla s novou licencovatelnou technologii zobrazování venkovních prostor v rámci jejich enginu Enfusion. Dá se využít i v jiných odvětvích, třeba v architektonických návrzích.
Ministerstvo průmyslu připravuje operační program, kde se chystají dotační výzvy, ale taková cílená přímo na herní průmysl tam asi nebude.
Ve studii vaší asociace srovnáváte situaci filmařů a herních vývojářů. Konkrétně to, že existuje Státní fond kinematografie, ale ne fond videoherního průmyslu. Zmiňujete i možnost zahraničních videoherních pobídek...
Fond řeší i pobídky, ale jeho součástí jsou dotační programy. Delší dobu se řeší, že se Státní fond kinematografie přemění na Audiovizuální fond, kde by hry mohly být zařazeny, ale je to dost vzdálené.
Zdá se vám to jako dobrý nápad? Spojit filmy a hry dohromady?
Teoreticky to může být dobré, obojí je audiovize. Problém s fondem je takový, že dnes funguje na systému parafiskálních poplatků, tedy dostává podíl na prodaných vstupenkách. Ve hrách to funguje jinak.
Snažíme se ukázat, že potenciál odvětví ve vrácení přidané hodnoty do ekonomiky je obrovský. Je to komerční prostředí orientované na zisk, kterého letos vygenerovalo 7 miliard a samotná studia byla v zisku 2 miliardy.
Z toho odvedou stovky milionů jen na dani z příjmu. To nejsou malé částky a znamená to velký přínos pro stát, který by se měl snažit, aby odvětví rostlo. Zpoplatňování čehokoliv dalšího v oblasti her je pro nás nepřijatelné. V tomhle se s filmem nepotkáváme. U filmu nejsou produkční společnosti tak orientované na zisk, aby přežily. Fungují na trochu jiných principech.
Před volbami současná vláda i opozice mluvila i o státních investicích, což by pro nás bylo velmi zajímavé. Vytvořit investiční fond, nejen dotace. Studia jejich podnikatelským záměrům věří a umí pracovat s investory a vydělat jim peníze. Nejsem expert na film, ale tam princip venture kapitálu nefunguje. V tom jsme jiní. Při pohledu do Dánska, kde se film a hry spojily, je vidět, že to funguje.
Z 95 procent jsou české videoherní společnosti zaměřeny na export. Co české vývojáře odlišuje na globálním trhu?
Je tu hodně studií zaměřených na ruční kresbu a animaci a pokračují tak v tradici české animace, která byla světově proslulá. Zmínit můžeme Amanita design (Samorost, Machinárium, Creaks).
Určitě jsou to lokální tvůrci zaměření na realistické simulace. Třeba Bohemia interactive a její vojenská simulace ArmA a naopak sandbox hra pro děti po vzoru Minecraftu Ylands. Nebo Keen Software House a jejich vesmírná simulace Space Engineers, SCS Software a Euro Truck Simulator. Mohl bych pokračovat, je toho spousta a v tomhle žánru se Čechům daří.
Když už jsme zmínili tu českou filmovou animaci – jak byste zhodnotil existenci oboru herního designu na FAMU? Má institucionalizované vzdělávání game designu budoucnost?
Určitě má. Než se v posledních letech začaly rodit obory herního vývoje na českých vysokých školách, tak průmysl nabíral lidi z příbuzných oborů - z filmové animace, IT fakult a pak si je vycvičil v rámci společnosti, což funguje dobře.
Ale herní design nemá žádnou příbuznost s jakýmkoliv oborem a nebylo tudíž kde hledat lidi. Bralo se to tak, že se naučí jak fungují herní systémy postupně samostudiem třeba při práci testera prototypů.
Možnost studia herního designu je něco, co naše odvětví hodnotí velmi pozitivně. Absolventů herních oborů je ale málo na to, kolik volných míst tu v Česku máme. Na FAMU je v ročníku sedm lidí, další vygeneruje Karlova nebo Masarykova univerzita, ale videoherní průmysl přináší stovky nových pozic ročně.
Jaké hry byste doporučil z posledního roku a na jaké se těšíte v roce 2023?
Bohužel se letos neurodil žádný český AAA titul, ale vyšlo mnoho malých titulů jako Happy game od Amanity. Také šlo několik her do předběžného přístupu. Já sleduji studio Oxymoron Games, která připravuje Silence of the Siren, což je tahová strategie po vzoru Heroes of Might & Magic.
Nedávno vyšla souls-like hra Last Oricru, která si zatím vysloužila rozporuplné recenze, ale pražští GoldKnights je velmi nadějné a rozrostlo se na padesátihlavé studio. No a čekáme, co studia jako Warhorse, MadFinger Games nebo brněnští nováčci Ingame studios oznámí příští rok. Myslím, že potenciál tu je.
