Připomeňme si některá basketbalová fakta: ocenění pro nejlepší hráčku Evropy za rok 1996, pětileté působení v zámořské WNBA a evropský titul s českým národním týmem z roku 2005, o němž rozhodla vítězným košem proti Rusku.
„Teď si úspěchy uvědomuji víc než dřív,“ uvedla basketbalová oslavenkyně, jež řadu let svůj sportovní život spojila s Hradcem Králové, „když jich dosáhnete, berete to, že je to super, ale když nyní u trénování dětí řeknu, že jsem byla ve WNBA, tak jen vyvalí oči. Mým poselstvím je jim mé zkušenosti teď předávat.“
Účastnice olympijských her v roce 1992 působila na začátku kariéry v USK Praha. Úspěšné roky pak prožila ve francouzském týmu Bourges, s nímž dvakrát vyhrála Evropskou ligu (1997, 1998), a prosadila se i v zámořské WNBA, kde hrála za Cleveland.
V tamní prestižní soutěži nastřílela ve 111 zápasech 1302 bodů. V sezoně 2000 zaznamenala rekord americké ligy: proměnila 66 trestných hodů za sebou. „Nejhorší byl první rok. Bylo to takové, že holka z Evropy přišla vzít místo někomu z Ameriky. Pomohlo mi to ale v sebevědomí, protože prosadit se v Americe není snadné. Já jsem člověk, který vychází se všemi. Navíc jsem byla střelec,“ vzpomíná Horáková na angažmá v USA.
Vedle toho vzpomíná na úplně jiné podmínky v zázemí: „Byla tam vlastní šatna, plná lednička, regenerace před tréninkem i po něm. Nesměly jsme se ani samy tejpovat a když jsme šly třeba na koncert, s námi šli hned tři policisté. Byly jsme hráčky WNBA a nesmělo se nám nic stát.“
Po kariéře u mládeže
S aktivním basketbalem definitivně skončila v roce 2014, když se předtím několikrát loučila, ale zase vrátila. Na konci kariéry měla potíže s koleny: „Mám operované oba křižáky. V každém kolenu mám dva šrouby, ale mohu běhat a fungovat. Na to, co v těch kolenech je, tak drží. Nechtěla bych vidět jejich rentgen, ale jsem ráda, že fungují a mohu se postarat o děti.“
Ve Vysokém Mýtě učí tělesnou výchovu. V Hradci Králové je asistentkou trenéra žactva do 14 a 15 let a vypomáhá v projektu Trenéři do škol. Připouští, že na lavičce umí být emotivní. „Když třeba jdou třikrát samy na koš a minou, tak je jasné, že pak zvýšíte hlas. Nevadí mi, když prohrávají, ale když vidím, že se ani nesnaží, tak je zle. Musíte ale stále vědět, že jsou to pořád děti a že na každého platí něco jiného,“ řekla bývalá nejlepší hráčka Evropy.
Také obě její dcery hrají basketbal, starší v Hradci Králové v kategorii do 17 let a mladší v kategorii do 11 let.
„Přeji si, aby z toho měly radost a abych je třeba jednou viděla na čáře trestného hodu, jak se drží za dres a zpívají českou hymnu. Splnil by se mi tak sen, protože člověk tím sportem sám žil celý život,“ uvedla Horáková, jejíž manžel Ladislav také hrál basketbal.
Eva Horáková Němcová si vyzkoušela si i spolukomentování basketbalového MS.
Lákal by ji postup v trenérském žebříčku, zatím jej však neřeší: „Každý má sen někdy stát u týmu, který hraje o medaile. Jak mám ale momentálně své děti, baví mě to u mládeže. Avšak myslím, že my jako stará garda máme dětem co dát.“
Při pohledu na současnou českou reprezentaci, kterou trénuje její bývalá kolegyně z Hradce Králové Romana Ptáčková, volá po trpělivosti: „Věřím, že to český nároďák může někam dotáhnout, ale musíme tomu dát čas. Došlo k velkým změnám mezi hráčkami i v realizačním týmu. Věřím ale, že se dostaneme na mistrovství Evropy a tam bychom se měly nějak odpíchnout. Potenciál k tomu tam je.“
