Někdejší obávaný střelec strávil v Dynamu celou extraligovou kariéru, v 897 zápasech nastřílel 385 gólů, v Pardubicích oslavil dva tituly a další dva získal ve švýcarském Davosu, zahrál si i NHL. Stoupající dres ke stropu dojatý Sýkora sledoval ve společnosti rodiny i řady kamarádů, kteří jej v jeho kariéře doprovázeli.
Na ledovou plochu mu přišli vzdát hold Tomášové Divíšek s Rolinkem, Josef Marha, Jaroslav Bednář, Petr Tatíček, hráčský agent Aleš Volek, ale taky kouč, který Sýkoru vedl v Davosu, Arno del Curto.
„Hrozně moc to pro mě znamenalo. Velmi si této pocty vážím. Děkuji klubu a všem lidem, kteří se na ceremoniálu podíleli. Byl opravdu jedinečný. Měl jsem nějaké představy, ale takovéhle určitě ne. Jsem vděčný,“ vyznal se Sýkora.
Pardubice - Plzeň 4:3. Dynamo uctilo Sýkoru a vyhrálo posedmé v řadě |
Mediální pozornost jste během kariéry nikdy moc nemusel, ale tohle asi byla příjemná výjimka, že?
Nikdy jsem to neměl rád a bál jsem se i dnešního večera. Nakonec to ale bylo úžasné, znovu musím všem poděkovat.
Během svého proslovu jste říkal, že jste všechno připravené zapomněl. Opravdu jste jel spatra?
Nad tím, co budu říkat, jsem chvíli přemýšlel, ale vůbec to nešlo. Takže ano, víceméně jsem mluvil na první dobrou.
Jaký moment během ceremoniálu pro vás byl nejsilnější?
Během celého večera toho bylo víc. Na kostce měla proslov moje manželka, ale taky běžela třeba vzpomínka na Adama Svobodu, mého obrovského kamaráda, který by navíc měl dneska narozeniny. Všechno na mě působilo velice silně, několikrát jsem byl dojatý.
Pardubičtí fanoušci vzdávají klubové legendě hold.
Dokonce o vás vznikla i písnička.
To je hezké. Abych řekl pravdu, tak jsem ji úplně dobře neslyšel, takže doufám, že mi ji pak někdo ještě pustí. Jsem rád, že o mně někdo něco nazpíval.
Dynamo porazilo Plzeň 4:3 a góly padaly tak trochu ve vašem stylu. Z první pálil David Cienciala, ale taky Jan Košťálek.
Košťálkův gól byl jediný, který jsem dneska viděl. Byl nádherný. Jinak jsem pořád někde lítal, ale domácí výhry mám rád, takže jsem šťastný, že se to povedlo. Pro kluky to bylo hodně těžké, protože program byl trochu posunutý. Tým se musel rozcvičovat v jiné hale a pak dlouho čekal na začátek zápasu. Vím, že to nebylo jednoduché, k výhře všem gratuluji.
Za speciální program vám ale pravděpodobně nikdo z hráčů nadávat nebude.
Když dostanou oběd a dám něco do kasy, tak ne. (směje se)
Po utkání jste řídil děkovačku. Jaké to bylo opět na ledě před pardubickým kotlem?
Ještě dvě minuty před koncem zápasu jsem to nevěděl, takže to bylo hodně nečekané, ale krásné. Bylo příjemné zase všechno sledovat z ledu.
