Musíme začít hned na startu, říká uzdravený Kubala před zápasem v Plzni

„Musíme začít hned na startu,“ uvědomuje si útočník Filip Kubala, hráč, který by přes všechny nesnáze mohl zítra v Plzni, kde Hradec jarní start absolvuje, nastoupit.

I přesto, že se po jeho výborném podzimu nejprve spekulovalo o jeho odchodu a že se jeho zapojení do začátku přípravy, kdy se útočný tahoun týmu zranil, zadrhlo, takže do poslední chvíle nebylo jisté, zda bude na jarní start připravený.

Jak to s vámi jen pár hodin před prvním zápasem vypadá?
Trénuji, protože hlavní příčiny zranění už jsou pryč.

Výpadek byl i vzhledem ke krátkosti lednové části přípravy jistě znatelný.
Právě proto to ale nebylo zase tak dlouhé. Pravdou ale je, že jsem toho kromě prosincového přípravného bloku moc neabsolvoval.

Na co to bude stačit?
To uvidíme v sobotu.

Co výpadek herní praxe? Hradec hrál na soustředění v Turecku tři zápasy, avšak vy ani v jednom, navíc jste většinou trénoval mimo tým.
Problém to asi být může. I proto, že jsem typ hráče, jenž trénovat a hrát potřebuje. V prosinci jsem ještě stihl zápas s Chrudimí, pak už nic a zápasová praxe je přece jen něco jiného než tréninková. Jsem ale už dost zkušený na to, abych věděl, jak se i za těchto podmínek připravit.

Co říkáte úvahám o tom, že vy, a možná i váš zatím stále zraněný parťák z útoku Daniel Vašulín, případně odejdete?
O nějakých odchodech se spekuluje pořád. V klubu to všem trochu vadí, jsou v nějakém očekávání, případně stresu. Je to menší komplikace, ale věřím, že máme vnitřně silný tým a dokážeme si poradit. Ostatně vidět to bylo i v přípravě, kdy náš tým zápasy zvládl velmi dobře.

Hradeckou nejistotu s útočníky zahání Koubek. Chytá šanci, říká kouč

Hlavně poslední dva přípravné zápasy v Turecku, jak moc to týmu pomohlo?
Věřím, že dost. V závěru podzimu a na začátku přípravy bylo porážek opravdu hodně, navíc jsme nedávali góly, což není pro psychiku moc dobře. A ty dva poslední v Turecku? Nehrál jsem, ale mám z nich dobrý pocit, hlavně z toho druhého. Přesně tohle jsme před ligou potřebovali a i díky tomu jsme dobře naladěni.

Podzim vám vycházel skvěle, ale závěr vás poslal do skupiny týmů, které si nemohou být ničím jisté. V této souvislosti se v Hradci mluví o možnosti boje o záchranu a o nutné pokoře. Co vy na to?
Je to tak. Loni jsme byli nahoře, ale je těžké, když klub postoupí jako tehdy my z druhé ligy, říkat něco o tom, že se vyhlašuje útok na skupinu o titul. Myslím, že to každý v hlavě má, ale to, na čem si zakládáme, je pro nás i pro celý Hradec pokora. Tak na tom jsme i nyní. Sice jsme ve skupině o titul, ale tabulka je nesmírně vyrovnaná, nemůžeme absolutně nic podcenit.

Vy sám jste do nejvyšší soutěže naskočil velmi brzy a dlouho se vám nedařilo jít výkonnostně nahoru. Jak si vysvětlujete, že se vám to podařilo v Hradci?
Ligu jsem začal hrát už v šestnácti. Možná to bylo asi brzy a já na to nebyl tak docela připravený po psychické stránce. Tak nějak to u mladých kluků asi i bývá. I já jsem se domníval, že můžu hrát, ale nebylo tomu tak. Na Slovácku jsem pevné místo neměl, a tak jsem chodil po hostováních a tam nikdo neví. Prošel jsem si tím, nebylo to lehké, ale věděl jsem, co chci. A hlavou jsem se nachystal na to, že až v lize jednou budu, tak už to nepustím.

Záleží hodně na důvěře trenéra, jak složité to bylo u kouče Koubka právě v Hradci?
Čím déle tu jsem, tak zjišťuji, jak je důvěra důležitá. Hráč si ji musí u trenéra získat a když to třeba ze začátku není úplně ono, nesmí hned uskočit, ale musí hledat společnou cestu. Nám se to povedlo, o to hezčí je.

Zůstává Miroslav Koubek i v jedenasedmdesáti letech stále tak náročným trenérem?
Zůstává, ale dokáže vycítit, kde je ta hrana, kdy je potřeba trochu polevit či ulevit. Absolvoval jsem pod ním čtvrtou přípravu a tým byl a je vždycky nachystaný výborně. Jsem přesvědčený, že to bude platit i teď.