A když jsem prvně viděl ve filmech a na televizní obrazovce záběry z festivalů 4% menšiny z Kalifornie, co předváděli tihle lidé, zmalovaní, hysteričtí, afektovaní, vulgární a hlavně agresivní, měl jsem tendenci se divit, co je to dneska za svět. Jako většina mých přátel. Ovšem, jako tak často se mýlíme. Po prvních Prague Pride, které vypadaly jako ty v Kalifornii, a po Václaváku běhali chlapi s kohoutími pery zatrčenými v zadku a jiní lezli po čtyřech a s psími obojky, vedeni „páníčky“, se dneska už ukázalo, že Česko není Kalifornie. Do Prahy se stejně jako za první republiky a ke konci socialismu sjíždějí „hoši“ a lesby, ale má to spíše takový „anglický“ charakter. Spíše kluby a podobné podniky, a ti co ječí v mediích, mají ty výkřiky spíše jako obživu. U nás je prostě obyvatelstvo svobodomyslné, a nemá rádo, když někdo leze někomu jinému do kalhot anebo ho vystavuje na ulici. Jak je řečeno: „Čas oponou trhl a změněn svět“ – napsal už Jan Neruda ve své Romanci o jaru 1848.

A pokud by to někomu nestačilo jako důkaz, že svět se moc nemění a lidé také ne, a když, tak jen málo, co takhle římské: „Quae fuerant vitia, mores sunt.“ [Co (dříve) bývaly hříchy, jsou dnes dobré mravy.“ (Seneca ml.)]

Tohle všechno už tady bylo. V době, kdy v Anglii a Německu homosexuály zavírali do vězení, u nás to tak hrozné nebylo. Ovšem veřejně se vědělo, že se to sice úředně moc nepodporuje a „tydlety zákony na to soudruzi, jsou!“ . Takže když se to hodilo, načapali tehdy nedávno odstaveného bývalého všemocného ministra národní obrany soudruha Čepičku ve Stromovce s jedním příslušníkem Československé lidové armády. Jak si hoššši, soudruh generál a soudruh četař, vzájemně „třeli tyče“, což byl jen doklad k potvrzení o škodlivosti homosexuality. Soudruh nejdřív zklamal stranicky a teď tohle! (Ostatně prý na něj toho vojáka narafičila StB.) Byla toho plná republika, ale v novinách ani ťuk! To nebylo jako dnes, za prohnilého kapitalismu, kdy se všechno rozkecá, zveřejní a patřičně rozmázne. U nás, v táboře míru a socialismu, přeci žádní teploušové nejsou! A nebyli! A nebudou! Podle vzoru Sovětského svazu!

Přestože nám v hodinách občanské výchovy tvrdili, že homosexualita je vysoce nakažlivá nemoc, nás to moc neděsilo. Čas od času v narvané tramvaji se člověku pokoušel někdo osahávat zadek, což se nám nelíbilo, a když jednou jeden „pán“ zkoušel některým klukům v šatně tělocvičny „pomáhat“ s oblékáním, dostal do držky a bylo . Taky se vědělo, že do některých veřejných pánských záchodků vstoupí jen nezkušený venkovan či „spřízněnec“, protože tam v tom děsném smradu térovaných žlábků postávají v létě i v zimě (v kabátech oblečené) smutné postavy, které si ho žmoulají v ruce. Ale jinak většina z nás s tím mnoho zkušeností neměla. I když jsme zpívali často a s chutí píseň:

Vrzly dvéře, vrzly v pantůtůtůtů,
vrzly dvéře, vrzly v pantutůtu,
vešla parta buze…rantutůtu…

Dneska by náctileté puberťáky, kdyby něco takového zpívali, odvedli ke školnímu psychiatrovi, sociálka by vtrhla do bytu rodičů, následována televizními reportéry. Zastánci pokroku a menšin by na nás, jako stát i národ, podali žaloby u zahraničních i místních soudů. V OSN by po projednávání zvrhlosti českého národa o týrání žen za použití pružných obušků (pomlázky) vyšetřovali za to, že byla přistižena skupina zvrhlíků a stát s tím nic nedělá.

Tedy, kdyby nás učitel chytil, dostali bychom doma pár facek a bylo by.

Neboť: „Tempora mutantur et nos mutamur in illis“.
Česky: „Časy se mění a my se měníme v nich“, ale i s nimi.

Václav Vlk st.

Pokud Vás mé vyprávění zaujalo, právě vyšlo již třetí opravené a doplněné vydání mé knížky „Stálo to za hovno a stejně byla sranda“. Tentokrát v nakladatelství Jonathan Livingston. Zde si ji můžete objednat za zvýhodněnou cenu https://www.dobreknihkupectvi.cz/stalo-to-za-hovno-a-stejne-byla-sranda-/