Ve víkendovém pohárovém vrcholu Nichols zářil. V semifinále Kolínu naložil 19 bodů a přidal osm doskoků, ve zlatém honu uštval Brno 18 body a pomohl 11 získanými fauly či osmi asistencemi. Rozparádil se pod oběma koši, i jeho obranná práce nese visačku extra kvality.
Přitom když amerického hubeňoura Děčín angažoval, nezdálo se, že je ranařem, který by mohl zapadnout do tvrdého válečnického stylu. Zvládl to.
Nahoru na horu! Svoboda splní sázku, za pohárové zlato vyleze náročnou ferratu |
„Když jsem přišel do Děčína, kouč mi řekl, že jsem trochu měkký. A to jsem neslyšel rád, tak jsem začal hrát jako kluci tady, rozdal nějakou ránu mimo míč a postupně se to stalo součástí mé hry,“ líčil Nichols pro svazový portál nbl.cz. „Vím, že Děčín se fyzickou hrou vyznačuje už roky a já se tomu chtěl vyrovnat. Já vyrůstal v dost drsné čtvrti, kde se hodně hrálo venku, a bylo tam dost kluků, kteří basket moc neuměli a jen to řezali. A na mně se to tak taky podepsalo.“
Ve finále došlo na slovní potyčky a ani Nichols si nenechal nic líbit. „Byl tam jeden hráč soupeře, který na začátku zápasu řekl něco nevhodného a pak to pokračovalo. A já jsem hráč, který má rád trash talk, ale zachovávám při tom respekt k ostatním. Brno si respekt rozhodně zaslouží a v minulých čtyřech zápasech tam žádný trash talk nebyl, ve finále to z nich ale emoce dostaly. A když na mě někdo nastoupí, nikdy nezůstanu zticha,“ nedržel se zkrátka.
Ty Nichols (vlevo) z Děčína a Jiří Jelínek z Kolína v podkošovém souboji
„Emoce ovládly oba týmy, my ale věděli, že si musíme zachovat chladnou hlavu, protože Brno se snažilo narušit naši hru, jak se mu to povedlo v zápase u nás,“ zmínil Nichols předchozí prohranou bitvu v lize.
Nichols a jeho krajan AJ Walton jsou postrachem soupeřů a dvojkou, která povznesla Válečníky do absolutní špičky NBL. Jsou jako bratři. Šestadvacetiletý rodák ze Springfieldu nastupuje na křídle, ale občas i na rozehrávce.
„Před sezonou jsem koučovi řekl, že nechci být na rozehře a chci se starat jen o body, ale když AJ vystřídá, můžu se tam taky vyskytnout. Nevadí mi to, protože jsem byl na rozehře i na vysoké škole, a pokud zvládnu AJ Waltona porazit v asistencích, můžu být rozehrávačem v každém zápase,“ směje se Nichols, který se s Waltonem předhání v ziscích. Ligovému žebříčku dominují, momentálně vede první jmenovaný s průměrem 2,9 získaných míčů. „Děláme si z toho srandu každý den. Pořád sledujeme na webu ligy, jak na tom jsme. Teď těsně vedu já, ale je jedno, kdo nakonec bude nejlepší. Mě hlavně baví hrát s chlápkem, který obranu žere, vrhá se do přihrávkových koridorů a je určitě jedním z nejlepších rozehrávačů, s jakými jsem kdy hrál. Vždyť je nejlepší v lize v asistencích. Jsem moc rád, že tu je.“
Česko-americký pár: Bezpečněji je tady, v USA po sobě střílí i děti |
V osmdesátileté historii děčínského basketbalu jsou právě oni zlatými mesiáši. 190 centimetrů vysoký Nichols si užívá atmosféru u Válečníků.
„Je skutečně rodinná. Každého tu bereme jako člena rodiny, což se pak přenáší i do hry, kde máme dobrou týmovou chemii, na hřišti i mimo. Ušli jsme dlouhou cestu, podle mě máme nejlepší fanoušky v Česku, v každém zápase se díky nim cítíme jako domácí. A že mohu být u první trofeje i já, to je fantazie,“ těší ho. „Dokud budeme poslouchat našeho trenéra Tomáše Grepla, budeme se každým dnem lepšit. A až nastane play off, může se stát cokoli.“
 |
Úspěchy Nichols zapíjí francouzským koňakem Hennessy, který si někdy smíchá s colou, anebo si dá Jacka Danielse. „Jeden český likér mám opravdu rád, i když se mi za to lidi smějí. Je to Božkov, rum, buď tmavší odstín nebo světlejší. Je to trochu tím směrem jako Hennessy, ale opravdu jen trochu,“ řehtá se. „Než jsem se do Česka dostal, nikdy jsem nezkusil pivo. Po jednom zápase jsme ale někam zašli s kluky a postavili přede mě plzeň. Já na to - hele, to chutná líp než voda,“ chechtá se.
Nejen svými výkony, ale i extrémně krátkými dresovými šortkami Nichols zaujal. „Kdybych je mohl mít ještě kratší, vzal bych si je. V NBA v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století nosili ještě kratší. Pro mě je to prostě komfortnější, delší by mi vadily při prohazování míče mezi nohama. A já jsem taky hráč nové generace a takhle se to prostě ve Státech bude nosit.“
