Nejlepšího výsledku dosáhla minulý víkend při pohárovém finále v Andoře, kde si sedmým místem připsala druhý nejlepší výsledek v kariéře.
„Proto se mi ani moc končit nechce,“ rozesmála se jedenatřicetiletá slalomářka v rozhovoru pro iDNES.cz. Pak ale zvážní. „Když se však na to podívám z druhé strany, jde o super zakončení.“
Pomůže vám takový výsledek do přípravy na další sezonu?
Určitě. Doufám, že mě povzbudí. Navíc jsem si dokázala, že stále můžu být mezi top závodnicemi. A když to ještě vylepším, jednou bych se třeba mohla dostat i na pódium, po čemž hodně toužím.
Co vás nyní čeká?
Momentálně o víkendu mistrovství republiky ve Špindlu a pak ještě nějaká testování. Takže ještě minimálně měsíc budu lyžovat. Volno budu mít až pak.
Kdysi jste říkala, že dny bez lyží jsou pro vás utrpení. Dokážete od nich vypnout alespoň v létě?
Ale jo. A dokonce musím říct, že se už moc těším. Hlavně na dovolenou k moři. Pěkně do tepla.
What a great end to the season7th
I'm already looking forward to another one Thank You!!!
•
#kaestleski #uniqa #ebmgroup #altaminerals #radka #audi #autopalace #monzas #olymp #veolia #donquiet #leki #pocsports #uynsports #vjem #rebootsrecovery
Taková kompenzace za měsíce strávené v chladu?
Přesně. Mně je zima pořád (smích). Teď jsem třeba byla u babičky a říkám jí: Ježiši, ty tady máš hroznou zimu, dej mi nějakou deku. A ona: Jak ty vlastně můžeš lyžovat? Dělám sice lyžování, ale teplo potřebuju. V tomhle ohledu pro mě byly ideální závody v Andoře.
Proč?
Protože tam bylo teplo, ale zároveň i sníh. Takže naprosto ideální kombinace.
Na Instagram jste dávala fotky, že jste si závody zpestřila i návštěvou Barcelony.
Jo jo. Byli jsme na pláži, u chrámu Sagrada Família. Bylo to pěkné odreagování po cestě.
Jak byste letošní sezonu zhodnotila?
Trochu jako na houpačce. Třikrát top 10, což je super. Pak ale i horší výsledky kolem dvacátého místa. K tomu nějaké těžší momenty, když jsem v lednu dvakrát za sebou nedokončila a pak se mi nepovedl ani šampionát v Méribelu, po kterém jsem navíc onemocněla. Nehodnotím ji úplně špatně, spíš tak průměrně. Určitě se mám ale pořád v čem zlepšit.
Na čem konkrétně chcete zapracovat?
Když to shrnu, tak dost dobrých výsledků jsem si prohrála v posledních dvaceti sekundách. Takže to je asi základ.
Martina Dubovská během druhého kola nedělního slalomu ve Špindlerově Mlýně.
Proč tomu tak podle vás je? Cítíte, že vám ke konci chybí síly, nebo jde spíš o psychickou stránku?
Myslím si, že fyzickou kondici zlou nemám, takže důvod je spíš hlava. Jezdím neurovnaně. Třeba i v Andoře jsem první úsek jela dobře, pak jsem zvolnila, pak zase přidala. Musím jet prostě od začátku do konce ve stejném nasazení.
Často vám chybí i agresivita. Chcete zlepšit i ji?
Ze mě už asi nikdy nebude extrémně agresivní závodník, jako je třeba Chorvatka Leona Popovičová. Ale určitě bych chtěla přidat i v tomto ohledu. Chápu, že když se na mě díváte, tak to někdy vypadá, jako kdybych nejela (smích). Jenže takový je už můj styl, moc toho nenadělám.
Je těžké měnit návyky, že?
Ano. Samozřejmě jsme se o to pokoušeli, jenže čím víc se snažím jet agresivně, tím víc mi to nejde a ani nejsem o moc rychlejší. V mém případě vše souvisí s technikou. Potřebuju jet čistě. Když se mi to daří, tak až pak můžu zrychlovat.
Jde i o psychickou pohodu? Třeba když jste v lednu dvakrát vypadla, asi se nedá čekat, že do dalšího závodu vlétnete a budete riskovat.
Určitě. Tehdy to úplně ideální nebylo, ale zase na druhou stranu bych neřekla, že jsem poté jezdila na jistotu. Ani jsem si to nemohla dovolit. Dobrých holek je spousta, pohár je vyrovnaný, nemůžu proto získávat málo bodů.
Tato sezona pro vás byla ve znamení novot. Měla jste jiné lyže, trenéra, početnější tým. Už jste si na všechno zvykla?
Už ano. Některé věci – jako třeba lyže – už vůbec neřeším. Dokázala jsem si, že fungují na každém sněhu a jsem s nimi spokojená. I na početnější tým si zvykám.
S jakou změnou jste se srovnávala nejdéle?
Určitě trenér. Změnilo se mi s ním všechno. Jiné tréninky, má jinou mentalitu, přivedla jsem s ním i servismana.
Martina Dubovská při slalomu v Killingtonu
Ještě něco?
Také, že můj předchozí trenér (Andrej Prevuzňák) byl Slovák. Byli jsme z jednoho střediska, a když podmínky dovolily, nikam jsme nemuseli jezdit a trénovali v Jasné. Což vyšlo i lépe finančně. Teď mám ale Chorvata (Mislava Samaržiju) a zahraniční trenéři jsou naučení se hodně připravovat v cizině. Takže i to byl rozdíl.
Jak se domlouváte? Servismana máte z Polska, pak vám ještě pomáhají Slovenka Veronika Zuzulová a české fyzioterapeutky.
Hlavní byla angličtina, ale v průběhu sezony se každý od někoho něco naučil, takže šlo o takový mix. Ale aspoň jsme se i trochu pobavili. Třeba polština má některá lyžařská slova, která zní celkem směšně. Nevím, jestli je z toho servisák zrovna nadšený… (smích). Ale ne, myslím, že jsme dobrý tým a všichni se dokážeme zasmát.
Zůstanete ve stejném složení i pro příští sezonu?
Ještě jsme si k tomu nesedli, takže uvidíme. Pobavit bychom se měli až po mistrovství Česka.
