Nedali se však lacino, jak by mohlo závěrečné resumé napovídat. Dvě a půl minuty před koncem mače odvolali brankáře, a když šestnáct vteřin před sirénou šel soupeř do čtyř, olomoucký plechový zimák burácel. Stíhací jízdu ale už nedotáhli, i když ožili. Vždyť po osmadvaceti minutách prohrávali 0:3 a hlavy měli dole.
„Vypadalo to na ručník,“ připustil trenér Olomouce Jan Tomajko. Hanákům vzaly síly dva předchozí zápasy, v úterý padli v prodloužení, o víkendu je v Pardubicích zlomila branka dvacet vteřin před koncem. „Výsledek série 0:4 je krutý, tři zápasy jsme odehráli opravdu kvalitně, ale holt Pardubice byly vždy o gól lepší. Naši kluci ještě našli síly, posledních dvacet minut odmakali, gratulovali jsme jim,“ vážil si Tomajko.
S chválou na něj navázal i pardubický kouč Radim Rulík. „V poslední třetině odevzdala Olomouc maximum. Hrála bez jediného procenta rezervy,“ řekl.
Silný rozjezd, pak pád
„Třetí zápas byl smolný, v Pardubicích taky, série mohla vypadat jinak,“ hodnotil brankář Mory Jan Lukáš. Sám zažil povedenou sezonu, nakoukl do reprezentace, odchytal 33 zápasů a chvíli vévodil extraligovým statistikám.
Jenže do semifinále Hanáci neprošli ani jednou od postupu do extraligy v roce 2014, z posledních pěti sezon tomu paradoxně byli nejdál v té loňské, když je posílil hvězdný centr David Krejčí. A skončili už v předkole na Vítkovicích. Dlouho to přitom vypadalo, že letos by mohlo být něco jinak. Morávka zažila raketový start, do Vánoc se hřála v první čtyřce. „Pak ale přišla zranění,“ připomněl Lukáš. Hodně zranění. Chybělo až třináct borců. Po Novém roce se Mora trápila. „Ale marodku měli všichni,“ mávl rukou Lukáš. „To je prostě součást hokeje.“
Olomouc skončila osmá, a proto ve čtvrtfinále narazila na suverénní Pardubice, vítěze základní části.
I tak se ale kohouti loučí se ctí.
Z ledu je vyprovázela potleskem vyprodaná plechárna. „Na tým jsem hodně hrdý za to, co jsme dokázali, jak jsme hráli. Nakonec rozhodly detaily. Díky fanoušků i nám. Jsme taková rodina, klobouk dole,“ řekl Lukáš. Teď ovšem možná z rodiny odejde. Končí mu smlouva. Stejně tak se nejspíš rozloučí útočník Jan Káňa a bek Tomáš Dujsík.
S olomouckou Morou nejsou žerty. Na sítích válí, co na svém ledě? |
Do které rodiny zapadnou nyní? „Těžko říct, uvidíme, život je dlouhý, krátký, nikdo neví, kam tě cesty zavedou, vše je otevřené,“ usmál se Lukáš.
Od většího úspěchu Moru dělil snad širší kádr. Olomouc s jedním z nejmenších extraligových rozpočtů bude těžko dlouhodobě vzdorovat ekonomickým velikánům, ačkoliv hokej tu dělat umí.
Lze očekávat, že generální manažer Erik Fürst opět postaví konkurenceschopný tým. A v odvážných snech bude pomýšlet i na semifinále. Povedlo se mu to i loni, kdy odešel Krejčí i úspěšný kouč Zdeněk Moták. „Když jsme přišli o pana Motáka a Krejču, tak to byl zásah. Šli jsme do toho s velkým respektem a pokorou. Nový kouč Žabka přinesl impulz, sedlo si to a začátek byl povedený,“ popisoval Lukáš.
Tomáš Dujsík a jeho jmenovec Hyka v souboji o puk.
Teď Olomoucké čeká pauza, nad novým kádrem zatím nepřemýšlí. „Vůbec nevím, co bude v létě,“ ušklíbl se Tomajko, kouč a jednatel klubu. Momentálně vidí maximum Mory ve čtvrtfinále. „Možná kdybychom skončili líp v základní části a nenarazili na Pardubice...“ zamyslel se.
I proti favoritovi Olomouc kousala. „Byli jsme papírově nejslabší soupeř pro čtvrtfinále a dost jsme je trápili. Podle mě titul nevyhrají,“ pustil se do predikcí Lukáš.
Osmička zatím zůstává kohoutím stropem a se skromným rozpočtem dost možná i maximem.
