„Frýdek nás překvapil, asi jsme čekali jednodušší průběh. V sobotu nás trápil v první půli, v neděli až do poslední minuty,“ odfoukl si domácí kanonýr Jaroslav Trkovský.
Pepino zaskočilo Lovce hlavně útokem v sedmi mužích, tedy když hrálo bez brankáře. Dělalo to celý čas. „Nepamatuji, že by to takhle zkoušeli v sezoně. A nám se to nedařilo ubránit, akce dohrávali přes pivota. Musíme na tom v týdnu zapracovat,“ velí Trkovský. I trenér Roman Jelínek potíže s tímhle taktickým manévrem přiznal: „Ač jsme věděli, jak na hru sedmi proti šesti reagovat, v neděli byl jejich pivot aktivnější, nestál jen na místě. A my si neřekli, kdo kde je. Ve druhém zápase nám chyběl lauf, dobré úseky střídaly špatné. Což má vliv na diváky. Jak jsme dali tři góly po sobě, hala začala žít, zbláznila se, to jsme potřebovali.“
První partii Lovosice zlomily už na začátku druhé půle, druhou až v poslední pětiminutovce díky skvělým zákrokům Adamíka v brance. „Rozhodla pasáž, kdy jsme desetkrát po sobě inkasovali bez zákroku gólmana. Polevili jsme v obraně a domácí zapnuli turbo,“ shrnul nedělní řež frýdecký trenér Daniel Valo.
Do Lovosic se chce vrátit. Už kvůli bouřlivému publiku. Sobotní duel hltalo 671 lidí, nedělní už 812. „Pro Lovce to je hráč navíc, pro nás strašná motivace. Atmosféra je úžasná,“ klaní se kouč soupeře. Jenže Lovci, druzí po základní části, by rádi sérii o víkendu ukončili už ve Frýdku-Místku, hraje se na tři vítězství. „Očekávám obrovský boj,“ tuší Trkovský.
Mám v krvi a hlavě jen výhryNěkdo začíná od Adama, Lovosice od Adamíka. Artura Adamíka. Zkušený brankář se po putování v cizině před sezonou vrátil a teď s Lovci nahání medaili z extraligy házenkářů. I zlatou? „V mládeži Karviné jsme sbírali tituly, mám v krvi a hlavě jen vítězství. Když jako tým budeme mít jednotnou myšlenku vyhrát nejvyšší příčku, pak by se to mohlo podařit,“ burcuje 33letý gólman. V Karviné získal jako mladík i titul mezi muži, to se psal rok 2010. Později se stal oporou Lovců a navlékl i reprezentační trikot. Sen o zahraničním angažmá si splnil v rakouském Leobenu a francouzských Besanconu a Valence, po čtyřech sezonách je zpět.  Brankář Lovosic Artur Adamík zasahuje proti pokusu Nicolase Noworyty z Frýdku-Místku. „Chtěl jsem se dostat do špičkové soutěže, bundesligy nebo do francouzské nejvyšší, ale potenicál už byl minimální. S manželkou jsme se domluvili, že půjdeme zpátky domů. Má rodinu v Ústí, to je plus. Blízcí nám chyběli. A taky chceme založit rodinu svou, pracujeme na tom,“ usmál se Adamík. V cizině šel z extrému do extrému. V Leobenu se musel připravovat individuálně, v Besanconu naopak bosenský trenér mužstvu nedal vydechnout. A Čech okamžitě shodil několik kilogramů. „Od rána do večera jsme trávili čas na oválu, i v pravé poledne, když bylo 38 stupňů Celsia. Ale byl jsem fyzicky v perfektní formě,“ tvrdí. „Ve Valence přišlo optimum, míchala se posilovna, běžecká i herní příprava. Naučilo mě to, že člověk by měl pracovat i mimo tréninkový proces, sám se zdokonalovat. Jak roky přibývají, je to potřeba víc.“ Zatímco při první lovosické štaci pracoval jako školník, teď se věnuje jen házené. „Některé učitelky ze základky mi psaly, ať se vrátím. Ale chápou, že ambice mám jinde. Tehdy jsem přišel jako mladý a nevyhraný, finančně to taky nebyl zázrak. Potřeboval jsem práci, která by mě fyzicky neomezovala a nebyla náročná. Školník byl fajn,“ vzpomíná vyučený kuchař-číšník. Teď mu běží dvouletý, už profesionální kontrakt, klidně by vydržel hrát i déle. „Uvidíme podle situace, dneska mladí kluci přicházejí už namakaní, je to jiné než dřív.“ Časem by rád trénoval u Lovců brankáře. „I to byl jeden z důvodů návratu. Hlavní trenér ne, nemám herní přehled jako kluci z pole. Zatím je tu Jano Lajčák ze Slovenska, bývalý vynikající gólman, sbírám od něj know-how a rád bych to mísil se svými zkušenostmi z ciziny.“ Ty prodává i teď ve vrcholu sezony, Lovci ve čtvrtfinále vedou 2:0 na zápasy nad Frýdkem-Místkem. „Medaile je cíl. Tým je lepší, než když jsem odcházel, kluci udělali neskutečný posun.“ |
