„Potvrdilo se, že když o něčem hodně mluvíte, tak to přivoláte,“ komentoval Rapant zápas, jímž se loučil s reprezentační kariérou.
Jednačtyřicetiletý Rapant žije už přes dvacet let ve Francii, kde stále hraje. V Havířově, kde začínal, v sobotu nastoupil s národním mužstvem k závěrečnému duelu European Trophy proti Ukrajině (48:18).
Na srážku s ukrajinským vazačem jste doplatil ztrátou vědomí. Byl to z vaší strany faul, když vás sudí vyloučil?
Podle rozhodčích šlo z mé strany o nebezpečnou skládku. Ale vyšel jsem z toho špatně.
Co se stalo?
Viděl jsem to z videa, trefil jsem hlavou do ramene protihráče. Pak už jsem byl vypnutý a padal k zemi.
Ragbista Rapant se loučil s reprezentací vítězně. Jenže v nemocnici |
Vypadalo to hrozivě, ale nakonec jste to přežil bez větší újmy?
Naštěstí by to nic vážného nemělo být. Po CT (vyšetření počítačovou tomografií – pozn. red.) mi v nemocnici řekli, že žádný viditelný nález v hlavě není, ale že musím čtyřicet osm hodin na všechno dávat pozor a být v klidu. To jsem dodržoval, i když v neděli jsme se s rodinou letecky vraceli do Francie. V nemocnici jsem musel podepsat reverz, protože si mě tam dva dny chtěli nechat.
Jaké vlastně bylo vaše nejtěžší zranění v kariéře?
Jedno k. o. jsem už zažil a bylo to mnohem horší než teď. To jsem si ani nepamatoval, že mám druhý den letět domů. Nejhorší ale asi byla operace krčního obratle.
Stihl jste se v Havířově aspoň sejít s kamarády?
Hlavně jsem viděl kamaráda, který věci kolem samotného utkání organizoval, Pavla Indráka (hrající místopředseda havířovského klubu – pozn. red.). Jsme skoro jako bráchové, roky jsme spolu hráli. Po zápase, když jsem se vrátil z nemocnice, jsem se potkal i s některými dalšími.
V národním mužstvu jste končil v roce 2016. S rozlučkovým zápasem jste si ale dal načas.
Dá se to tak říct, ale dříve možnost rozloučení nebyla.
Navíc v Havířově, že?
Jo, už minulý rok jsme to připravovali. To jsme tady měli hrát s Lucemburskem, ale z toho sešlo, protože soupeř kvůli ekonomickým problémům nepřijel.
V Nantua hrajete šestou nejvyšší francouzskou soutěž. Jak by vyšla ve srovnání s českou extraligou?
Mirek Němeček (trenér reprezentace) měl přijet s Říčany na soustředění do Francie a chtěli s námi odehrát přátelské utkání. Čekal jsem, že změříme síly s nejlepším českým mužstvem, ale nakonec z toho sešlo, soustředění zrušili.
Zdravotníci odvážejí Lukáše Rapanta na ošetření do nemocnice.
Troufl byste si říct, jak by takové utkání dopadlo?
Ne. Tu kvalitu nedokážu porovnat, protože navíc už dlouho v Česku nehraju.
Tři sezony jste hrál nejvyšší francouzskou soutěž Top 14 za US Oyonnax. Moc českých ragbistů v ní nehrálo, že?
Tu nejvyšší Jan Macháček (Clermont Auvergne) a Martin Jágr dlouho v Toulonu. A možná ještě někdo.
To musí být pro českého ragbistu obrovský úspěch.
To každopádně.
I to byl důvod, proč jste se ve Francii usadil?
Naši synové jsou narození ve Francii, větší část života tady hraju, nějak jsme si s manželkou na zdejší život zvykli. Do Česka se můžeme vždycky vrátit, ale zatím to neplánujeme.
Ragbisté zakončili sezonu ME Trophy havířovskou výhrou nad Ukrajinou |
Vaši potomci se potatili?
Zatím ne. Uvidíme, jak to bude. Než jsme teď jeli do Česka, starší říkal, že by chtěl ragby zkusit, ale uvidíme, co to s ním udělalo po té sobotě. Oba dělají judo, ale kdoví. Ať už se ale budou věnovat jakémukoliv sportu, budeme je s manželkou podporovat.
Je velká troufalost pomýšlet na to, že by se české ragby někdy přiblížilo elitním mužstvům, která nadšení diváci sledují na mistrovství světa?
Stát se může cokoliv... Vše se odvíjí od peněz. Tady jich v ragby moc není, takže nejsou ani na přípravu. Loni na šampionátu bylo Portugalsko, které má potřebné zázemí a k tomu hodně jeho hráčů působí různě ve Francii v profesionálních klubech.
Určitě vás mrzí, že Havířov, který byl v roce 2012 ve finále extraligy, není mezi českou elitou.
Je to smutné. Každopádně se v klubu snaží pracovat s dětmi, aby měli hráče do mužského týmu. Je to ale komplikované. Málokdy se z takových dvaceti kluků, co jsou v mládežnickém celku, více než jeden dva dostanou nahoru. Hlavně chybějí trenéři, kteří mají potřebné zkušenosti. Škoda, že mnozí bývali hráči nezůstali u trénování.
Vy jste si trénování zkusil v Oyonnaxu, ale pracujete jako elektrikář pro tamní město.
Věnoval jsem se mládeži. Ale dělat to naplno? Ve Francii dostanete super peníze, když trénujete ve vyšších soutěžích, ale kamarádi, kteří to dělají, tráví spoustu času přípravami na sezonu, tréninky, soupeře. Nemají tolik času na rodinu, jak bych si představoval.
Takže zatím budete pořád ještě hlavně hrát?
Chci dohrát tuto sezonu a pak uvidím.
