Na obřím plátně ještě stála jména čtyř zemí: Gruzie, Portugalsko, Turecko a Česko. Už kompletní sestava skupiny F na červnovém šampionátu v Německu.
Než Gruzie tři své soupeře, které k sobě svedl už loňský los, skutečně doplnila, musela zvládnout bezmála tříhodinovou bitvu proti Řecku.
Ve finále baráže se hrál opatrný zápas, v němž jste za 120 minut hry sotva napočítali po jedné slibné příležitosti na každé straně. Za zmínku stojí snad jen tyč, kterou ve 103. minutě hlavou po rohu trefil řecký stoper Mavropanos.
V normální hrací době ani v prodloužení gól nepadl. V penaltovém rozstřelu selhali hostující Bakasetas v první a Giakoumakis ve čtvrté sérii. Z domácích nedal jen Mikautadze ve třetí sérii. Gruzie se tak utrhla k vedení 2:0, Řekové srovnali, po čtyřech sériích vedla 3:2.
Když střídající Kvekveskiri jako pátý v pořadí proměnil, nadšení pětapadesáti tisíc fanoušků neznalo mezí. „Nikdy v životě jsem takové emoce nezažil,“ prohlásil dojatý Kvaracchelija pro televizi 1TV Sport. A to přitom před rokem s Neapolí vyhrál italský titul...
„Gruzínské publikum si to nejdřív protrpělo, než slavilo jako nikdy předtím,“ napsala agentura Reuters. Nikdy předtím Gruzie na žádný velký turnaj nepostoupila.
Minulý týden ve čtvrtek v semifinále baráže porazila Lucembursko 2:0. Při losu měla štěstí, že s favorizovanými Řeky mohla nastoupit doma.
„Hrál jsem na mnoha stadionech, ale nikde jsem nezažil takovou podporu. Fanoušci, děkujeme vám. Byli jste pro nás ta nejdůležitější pomoc,“ řekl Kvaracchelija.
Možná právě bouřlivé až fanatické publikum Gruzíncům chybělo v baráži o předchozí Euro. Kvůli pandemii koronaviru v listopadu 2020 museli hrát v Tbilisi proti Severní Makedonii před prázdným hledištěm. A hosté vyhráli 1:0 gólem legendárního Gorana Panděva a poprvé ve své samostatné historii postoupili na závěrečný turnaj.
Tentokrát si to Gruzie ujít už nenechala. V loňské kvalifikaci sice neuspěla, účast v dodatečném play off si zajistila jako vítěz jedné ze skupiny Ligy národů C, což byl případ i Řecka a Kazachstánu, které v nejslabší barážové větvi doplnilo Lucembursko. Vítězové semifinále se pak utkali v Tbilisi o postup.
Kdo je tedy jedním ze soupeřů českého týmu na Euru? „Jsme soudržní, všichni drží při sobě. Chlapci hrají pro tým, což se na hřišti projevilo. Myslím si, že jsme si vítězství zasloužili,“ prohlásil Kvaracchelija.
Trenérem je Willy Sagnol, sedmačtyřicetiletý někdejší známý francouzský reprezentant. Hrával pravého obránce za St. Etienne, s Monakem vyhrál francouzskou ligu a devět let nastupoval za Bayern Mnichov, s nímž triumfoval i v Lize mistrů. V Mnichově si na podzim 2017 krátce zkusil i pozici trenéra, další angažmá získal až v únoru 2021, po prohrané baráži o Euro převzal reprezentaci Gruzie.
Jak vrátit Neapol na italský fotbalový trůn? Přece s Kvaradonou |
Vedle Kvaraccheliji je největší hvězdou národního mužstva brankář Giorgi Mamardašvili, jednička Valencie. Specializovaný server transfermarkt odhaduje jeho hodnotu na 35 milionů eur, z českých fotbalistů podobnou sumu najdete jen u Tomáše Součka.
Ostatní reprezentanti nenastupují v elitních ligách, jejich zaměstnavatelé jsou Sturm Graz, Slovan Bratislava, APOEL Nikósie, Cracovia Krakov, Panetolikos či Lech Poznaň. Nebo ve fotbalově vyspělých zemích hrají druhou ligu za Watford, Méty, Levante, Karlsruhe.
„Nevyzpytatelný tým. Naši trenéři si Gruzii zanalyzují, zjistí jejich slabé a silné stránky a nás na ně připraví,“ poznamenal český obránce Tomáš Vlček, když se před úterní půlnocí o soupeři na Euru dozvěděl.
