„První zranění bylo o dost horší. Už jsem věděl, do čeho jdu. Nebylo to tak hrozné. Ani to netrvalo tak dlouho, jak jsem si myslel,“ už se zase usmívá mládežnický reprezentant, který vyléčil trombózu v noze a na konci vítězného zápasu s Olomoucí si připsal první jarní start. Na další se těší v neděli, kdy bude Zlín na Letné hostit od 15 hodin Pardubice.
Trenér Červenka říkal, že kdybyste hrál od začátku, nejpozději po třiceti minutách byste umřel.
Čekal jsem to trochu snadnější. Nohy mi moc nejely. Ale návrat jsem si užil. Byl pěkný. Vyhráli jsme, i když závěr byl nervózní. Olomouc nás na konci zatlačila, hodně jsme běhali. Každým týdnem se bude moje kondice zlepšovat.
Jak se vůbec přišlo na to, že máte v žíle krevní sraženinu?
Víceméně náhodou. Někdy kolem Vánoc mě začalo bolet lýtko. Zdálo se mi to divné, když jsme měli volno a nic jsem nedělal. Nastoupil jsem do přípravy, a i když mě to pořád bolelo a dalo se to vydržet, šel jsem raději na kontrolu.
Zlín - Olomouc 3:2, domácí si po dlouhé době zastříleli. Zazářil talent Slončík |
Co vám hrozilo?
Mohlo to dopadnout hůře. Třeba plicní embolií. Naštěstí se to podchytilo docela na začátku.
Dlouho jste musel být v úplném klidu. Jak jste to zvládal?
Skoro dva měsíce jsem nemohl vůbec nic dělat. Nejdříve jsem mohl začít chodit do posilovny posilovat vršek těla. Před měsícem jsem postupně začal pomalinku běhat.
Už jste úplně fit, nebo užíváte léky na ředění krve?
Dobral jsem je minulý měsíc. Jakmile jsem je vysadil, mohl jsem se začít připravovat s týmem, protože předtím jsem nemohl chodit do kontaktů.
Trombóza je často spojovaná se sedavým zaměstnáním. Jak jste k ní přišel?
Hledali jsme příčinu, ale nenašli. Polemizovalo se, že to mohlo být po nakopnutí.
Jak jste prožíval zápasy na tribuně, když se týmu nedařilo dlouho vítězit?
Říkal jsem si na začátku jara, jak jsme do toho dobře vstoupili. Porazili jsme doma Slovácko, remizovali se Slavií. Myslel jsem si, že se zvedneme. Pak přišly trošku smolné zápasy, ve kterých jsme ztráceli body. Věřím, že se teď nastartujeme.
Posledním Budějovicím jste odskočili o čtyři body. Uklidnilo vás to trochu?
Ani si nemyslím. Čtyři body jsou nic. Kór v nadstavbě, kde budeme hrát všichni mezi sebou. Ale povzbuzení to je.
Loni byla úspěchem baráž, letos se jí budete chtít vyhnout za každou cenu, že?
Po podzimu, kdy jsme byli v jednu chvíli úplně odstřelení na posledním místě, míříme výše.
To ale budete muset porazit teď Pardubice, které jsou venku silnější než doma.
Doufám, že u nás to nebude platit. Potřebujeme potvrdit předchozí vítězství nad Olomoucí. Hrajeme doma, kde jsme docela silní. Jsou na dostřel (4 body). Když vyhrajeme, můžeme se dotáhnout a oni třeba znervózní. Pardubice sleduji rád. Mají mladý tým, běhavý, kombinační, dívá se na ně dobře. Tým mají poskládaný hodně dobře odzadu až dopředu. Motorem a mozkem týmu je Míša Hlavatý.
Po vítězství proti Olomouci říkal Tom Slončík, že je moc rád, že jste se vrátil. Přitom nastupuje na stejném postu. Můžete hrát vedle sebe?
Určitě a už jsme spolu hráli, i když Slon byl na křídle a ve středu zálohy jsme se potkali tak dvakrát. To je na trenérovi.
Tkáčovi fandila při debutu za lvíčata celá rodina. Potěšil ji vítězným gólem |
S Olomoucí jste střídal do útoku. Je to řešení?
Šel jsem místo Schánělce. Sedlo mi to. Čím blíže soupeřově bráně jsem, tím se cítím lépe. Když jsem ve středu zálohy, nechávám tvoření hry na klucích pode mnou a spíše se tlačím do šestnáctky. Ale útočníků máme ve Zlíně dost a nejlépe se cítím pod hrotem.
Vy máte 21 let, Alexander Bužek 20, Tom Slončík 19. Jak se vám zamlouvá takový střed zálohy?
Zatím na tuhle variantu nedošlo. V zápase jsme se potkali jen pár minut. Bylo by to fajn. Všichni jsme odchovanci, známe se dlouho.
Ještě před návratem jste podepsal ve Zlíně novou dlouholetou smlouvu. Oddechl jste si, že máte vyřešenou budoucnost?
V tento moment to byla moje priorita. Neměl jsem to snadné se zdravím. Jsem rád, že to takhle dopadlo.
