GLOSA: Václav Klaus a mlátička z MMA vzhlížejí ke stejnému muži

Každý to samozřejmě udělal po svém. „Musíme přestat věřit státu a začít znovu věřit trhu, tomuto mocnému, a navíc neosobnímu alokačnímu a motivačnímu systému. Vyžaduje to opustit koncept nárokové společnosti. ... Chce to Adama Smithe, Misese, Hayeka a Friedmana,“ napsal Klaus v závěru své poslední knihy, kterou představil spolu se svými devatenácti body na reset české ekonomiky. Na Misese se v ní odvolává hned několikrát.

„Miluju soukromé vlastnictví. A něco vám řeknu. Pokud vám záleží na vaší za**ané zemi, přečtěte si Ludwiga von Misese a jeho Šest lekcí rakouské ekonomické školy, vy s**či!“ řekl jinými slovy k jinému publiku vlastně úplně totéž bijec Moicano hned poté, co v noci na neděli v zápasnické kleci sundal Američana Jalina Turnera.

Mises, který se narodil v roce 1881 ve Lvově, vystudoval ekonomii ve Vídni a druhou část svého života prožil ve Spojených státech, se proslavil jako kritik státních zásahů do ekonomiky. A i když to možná mohlo vypadat, že s koncem socialistického hospodaření už jeho myšlenky nebudou aktuální, vývoj v posledních letech ukazuje, že má naopak co říct pořád.

Ekonom Pavel Ryska před časem v rozhovoru pro iDNES.cz zmínil dva hlavní Misesem popisované problémy. První je nahlodávání trhu expanzí státu. Jako kdyby Mises dávno předvídal smršť směrnic, které svazují podnikání záplavou regulací, byrokratické povinnosti typu ESG, jež odčerpávají invenci a energii firem, nebo europoslance předhánějící se v oslavách sjednocených nabíječek pro mobily či znepřístupnění Google map z vyhledávačů.

Druhým rizikem je manipulace cen ze strany státu – když se vynoří problémy, které by bez vládních (nebo nadnárodních) zásahů vůbec nevznikly, vždycky se někdo z lídrů vytasí s nápadem, že se to vyřeší dotacemi. Dosaďte si cokoli od energetiky přes elektromobily po chybějící byty.

Není nutné být fanouškem bojových sportů ani českého exprezidenta. Pokud nás ale opakované připomínky Ludwiga von Misese přimějí k zamyšlení nad tím, kam jsme si všude stát už pustili a kolik peněz a sil by se dalo ušetřit, kdybychom ho přiměli stáhnout se zase zpátky, bude to jen dobře. A klidně se osvěty můžou chopit sportovci, od současných politiků nic podobného neuslyšíme. „Dnešní politici, dnešní vláda, dnešní pětikoalice (a mám strach, že ani dnešní opozice) ničeho takového schopni nejsou,“ píše Klaus ve své knize. A v tom má bohužel pravdu.