Bylo 13. dubna 2022, když na nádraží v ukrajinském Krematorsku dopadly ruské rakety. Zabily 61 lidí a 121 zranily. Mezi nimi i Stěpaněnkovou a její rodinu. Matka přišla o jednu nohu, dívka o obě. Pouze její bratr vyvázl bez následků.
Rodině se ale podařilo dostat do Spojených států a v San Diegu podstoupila dívka rehabilitaci. Tam také před rokem získala běžecké protézy a začala znovu postupně sportovat. „Nejdřív jsem byla vyděšená, ale když se mi podařilo kousek popoběhnout, přemohly mě emoce,“ vzpomínala na první okamžiky s náhradními končetinami.
Od té doby podstupuje rehabilitaci v Národním centru Nezničitelný ve Lvově. V září se zúčastnila lvovského půlmaratonu a společně s dalšími pacienty centra uběhla symbolickou „Míli nepřemožitelnosti“ o délce 70 metrů.
Do Bostonu ji pozvala nadace One World Strong, kterou v roce 2017 založili přeživší bombového útoku na maraton a která pomáhá obětem terorismu a válečných konfliktů.
Stěpaněnková trénovala na pětikilometrový závod poslední dva měsíce čtyři dny v týdnu. „Mám trochu strach, ale moje rodina mě neustále podporuje. Chtěla bych inspirovat ostatní, dospělé i děti.“
Svým během zároveň chtěla vybrat peníze na běžeckou protézu pro Oleksandra Rjasnija, který sloužil v ukrajinské armádě od roku 2011. Při obraně Záporoží loni v září mu exploze utrhla nohu. S pomocí protézy by se rád vrátil zpět do služby a ke svému oblíbenému koníčku.
„Jsem prostě šťastná, že můžu znovu chodit a běhat,“ zopakovala Stěpaněnková.