Kde Oceláři stále berou sílu a energii, když i finálovou bitvu dotáhli až k sedmému duelu, stejně jako ty předešlé s Českými Budějovicemi a pražskou Spartou?
„Takhle to nevnímáme. Byl před námi šestý zápas a to, co bylo předtím, se nepočítá. Každý ví, o co tu jde, a sílu najde. Celý rok trénujeme, abychom tyhle zápasy zvládali, což bylo dneska hodně vidět,“ prohlásil třinecký kapitán Petr Vrána.
Třinec - Pardubice 4:1. Oceláři odvrátili konec, finále rozhodne až sedmý zápas |
Do vedení vás dostal Martin Růžička svým prvním gólem v letošním play off. Byla to pro vás velká vzpruha?
To bylo velké! Růža měl nějaké problémy (zranění v horní části těla – pozn. red.), vrátil se a dal důležitý gól, který nás nakopl, že jsme získali ještě více sebevědomí. Hodně nám dneska pomohl.
Vypadalo to, že Martin Růžička letos už hrát nebude, ale podal výborný výkon, že?
Martin je velký hráč. Snažil se co nejdříve dostat zpátky. Výborně hrál už minule v Pardubicích. Takový hokejista, který pravidelně vyhrává bodování a je produktivní, nám hodně chyběl. Naskočil a hrál skvěle. Pro všechny to je povzbuzení. I pro něj.
Co šesté utkání rozhodlo?
To, že jsme proměnili šance. Těch posledních deset minut jsme ale měli se soupeřem hodně práce, jednoduché to určitě nebylo. Neřekl bych, že jsme měli až tak navrch. Hráli jsme to, co jsme chtěli, byli jsme zodpovědní.
Je těžší v rozhodujících zápasech sebrat poslední zbytky sil, anebo správně nastavit hlavu?
Každý celý rok trénuje, aby se nachystal a tyhle zlomové situace vydržel. Je toho hodně, ale je to kombinace obojího. Musíme věřit v systém, který hrajeme, v hráče vedle sebe a potom se snažit připravit se co nejlépe fyzicky.
Už v osmé minutě jste ztratili Andreje Nestrašila, který odstoupil kvůli zranění po srážce s Adamem Musilem. Bylo to pro vás složitější?
Nesty nedohrál, ale museli jsme se s tím vyrovnat. Měli jsme útočníka navíc a Dan (Kurovský) ví, co má hrát. Má už taky hromadu zkušeností. A Adam (Helewka) si skočil na centra. To je hokej, navíc play off. Sem tam někdo vypadne a musí ho ostatní zastoupit.
Zvyšoval jste na 3:0 v přesilovce do prázdné branky, když se k vám odrazil puk od zadního mantinelu. Bylo to snadné?
Nebyl jsem si jistý, jestli tu dorážku ustojím. Puk se odrazil za mě a málem jsem zakopl. Bylo to i trošku se štěstím.
A byl jste si jistý, že gól bude platit, když si Pardubičtí brali trenérskou výzvu a reklamovali, že Daniel Voženílek u levé tyče nedovoleně atakoval brankáře Romana Willa?
Kluci nahoře, co nehrají, říkali, že Dan byl v kontaktu s brankářem, ale že by gól měl platit. Bylo to důležité, odskočili jsme o další gól a hráli ve větším klidu.
Stála dnes při vás opět jakási pomyslná neviditelná ruka, jak o ní hovoří Pardubičtí?
V tom to není. Už několik let po sobě šlapeme, snažíme se dělat věci správně. Nic jiného bych v tom nehledal (usmál se).
Potřetí v letošní vyřazovací části budete hrát sedmý zápas. S takovou bilancí dosud nikdo ještě titul nezískal...
Kdyby nám někdo na začátku play off řekl, že budeme mít sedm zápasů v každé sérii, ale budeme hrát o první místo, tak bychom to brali úplně všichni. Je to nula nula a jdeme do sedmého zápasu.
Je sedmý finálový duel i odměnou pro fanoušky?
Všichni jsou spokojení. Fanoušci, majitelé, lidi chodí, televize... Sedmý zápas ve finále, co víc si přát?